Jenže najdi na dně střepové řeky

ten dětsky omamný les s jeho dívčí nahotou 

do slalomového svistu mezi už zapomenuté borovičné vůně

letní trička dresy úžeh z prokmitání

zbytky z přejedeného celku sebou nepřítomné pádí

v lesklém sprintu tudy tělnatě provanou

prosmýknou se

prchnou

Na stoličkách balvanových řad jen opuštěnost

uvelebená v netknutém spočívání

zírá na mistry v přehánění čehokoliv 

běží tudy o závod vyznat po svém

svou něžnou náklonnost vřavě

zpestřující jim všedno každodenní úbytek

Co s kořeny táhnoucími se z nohou samoty

kam vykácet je přervat vytrhat

ach ty hloupé tkaničky kymácejících se obrů

kteří jen bez přestání jehlicemi poťouchle

popichují nebesa aby paní povznešená obloha

rozdala víc než omráčené ticho oblačných posunů

aby šumění v dosud nezastřižených štětinách

nezůstávalo netečně odvrácené...